Než se káva promění v lahodný nápoj, je jen malým zeleným zrnkem, které do opražení nemá žádnou chuť ani vůni. Dává však práci více než 25 milionům lidí po celém světě. Některé státy jsou zcela závislé na jejím pěstování a prodeji.
V těžkých poválečných letech se káva v Evropě dokonce používala jako platidlo. Káva se stala nezbytnou součástí lidského života. Ráno potřebujeme to zvláštní bohaté a smyslné aroma. Během pracovní doby si rádi uděláme přestávku na kávu, abychom z ní načerpali energii pro další práci. To se stalo téměř tradicí po druhé světové válce, kdy se káva osvědčila jako výrazný stimulační prostředek.
Káva byla dlouho zdrojem inspirace a tvořivosti. Evropané ji znají od 17.století, kdy se připravovala v tmavých, zakouřených kavárnách. Nad šálkem kávy bylo vymyšleno tajné hlasování během voleb, spropitné či založení burzy v New Yorku. Dokonce i americká revoluce byla domluvena v kavárně. Kvůli holdování kávě málem přišel o svůj trojcípý klobouk tehdy chudý důstojník dělostřelectva Napoleon Bonaparte. Musel jej dát do zástavy v jednom pařížském café, kde už dlužil za kávu neúnosnou částku.
DĚJINY KÁVY
PRVNÍ KÁVA
Kávu dala světu Arika. Kávovník roste divoce ve střední části Afriky, především v Etiopii, kde je odedávna příprava a pití kávy společenským obřadem.
První káva zřejmě nebyla vůbec z opražených zrnek, nebala ani umletá a téměř jistě ji nikdo nevypil. Lidé totiž zpočátku jen žvýkaly lístky a zelená zrnka kávovníku, protože velmi brzy objevili povzbuzující sílu kofeinu.
Káva se stala populárním nápojem až v 6.století. Lidé v různých částech Etiopie nejprve začali z dužiny plodů kávovníku vyrábět kvašený nápoj. Právě ten dal pravděpodobně kávě jméno, v arabštině se mu říká "qahwah".
PRVNÍ KAVÁRNY
Pití kávy se rozšířilo do Mekky, poté se přesunulo do Konstantinopole (dnešní Istanbul) v Turecku a Damašku v Sýrii. A právě zde byla otevřena první kavárna. Bylo to příjemné místo s měkkými pohovkami a šachovými stolky. Na počátku 16.století se káva dostala také do Káhiry k muslimským dervišům, kteří kávu pili během svých bouřlivých nočních bohoslužeb.
KÁVA V EVROPĚ
Káva se v Evropě objevila na začátku 17.století. Nejprve se novým nápojem nechali okouzlit Italové a ihned po nich Holanďané, Němci a Angličané. V italských Benátkách káva, kterou zpočátku považovali za lék, nahradila ovocné šťávy, mošty, vína a čaje. Lidé z vyšších tříd, kupci a obchodníci se začali scházet v kavárnách.
První písemná zmínka o pití kávy v Anglii pochází z roku 1635, z Balliol College v Oxfordu. Šálek kávy nesměl zakrátko chybět u žádných vášnivých diskuzí ani u zrodu velkých myšlenek.
V Anglii byla první kavárna otevřena v Oxfordu v roce 1650. O dva roku později přinesl jeden bohatý londýnský obchodník domů spoustu kávových zrn a jeho řecký sluha Pasqua Rosee je upražil a uvařil z nich kávu. Vážený muž se rychle stal velmi známým a byl doslova zaplaven zvědavými návštěvníky, kteří chtěli nápoj ochutnat. Aby se nevítaných hostů zbavil, dovolil Rossemu, aby spolu s kočím pražili kávu ve velkém a prodávali ji široké veřejnosti. Brzy bylo v centrálním Londýně otevřeno na 3000 kaváren, jež nebyly zavřeny dononce ani kvůli moru, který město postihl v roce 1667. Provozovatelé pouze požadovali po příchozích podrobný popis zdravotního stavu členů jejich rodiny, až po odpovědi byli návštěvníci vpuštěni dovnitř.
Anglické kavárny se záhy staly místem pánských schůzek a diskuzí. Ani zdaleka však podniky nedosahovaly luxusu podniků na Středním východě. Podle dochovaného svěděctví jednoho z návštěvníků byl vstup do londýnské kavárny ¨tak tmavý, že byste mohli klopýtnout¨. Vzduch prosycený cigaretovým kouřem a dýmem z otevřených ohňů by se prý dal krájet. Káva se totiž vařila ve velkém hrnci upevněném nad ohněm. Atmosféru dotvářely kopie vládních nařízení rozvěšené na zdech, včetně vyhlášky proti popíjení alkoholu a neslušné mluvě.
KAVÁRNY
Za cenu jedné penny mohl kdokoliv vstoupit do anglické kavárny, musel však respektovat přísné nařízení týkající se slušného chování. V době, kdy celodenní opilost byla téměř normou, nabízely nové kavárny přijatelnější alternativu pro klidnou konverzaci a obchodování. Staly se centrem volnomyšlenkářství a diskuzí, kde si muži mohli popovídat i uzavírat obchody.
ĎÁBLŮV ELIXÍR
Nový nápoj si však ne získal každého. Již od prvního pití kávy v Mekce a Konstantinopoli vyčítali někteří lidé tomuto nápoji, že odvádí pozornost od modliteb. Jeden čas bylo v Konstantinopoli pití kávy trestáno ranami holí a opakovaní ¨hříšníci¨ byli zašíváni do kožených vaků a vhazováni do vod Bosporu.
V Itálii se objevovaly názory, že by měl být černý nápoj zakázán. Dokonce byl označován, jako ďáblův elixír. Až poté, co papež klement VIII. kávu ochutnal a připadala mu výtečná, byl nápoj přijat, jako křesťanský a káva se stala vyhledávanou komoditou. Její pěstování a obchodování s ní však bohužel záviselo na otrocké práci na plantážích.
ODVAR ZE STARÝCH BOT
V Anglii byla káva a vysedávání v kavárnách z počátku výhradně mužskou záležitostí, což vedlo ženy k sepsání petice proti kávě. Káva, jak bylo prohlašováno, činila muže neplodnými a odváděla je od domácích povinností. Další lidé si stěžovali na nepříjemný zápach pražených zrn. Hospodští, kteří se obávali konkurence kaváren, tvrdili, že káva chutná jako odvar ze starých bot.
Názor na kávu rozděluje lidstvo i v dnešní době: je to dobrá, nebo špatná věc? Kofein obsažený v kávě působí povzbudivě na mozek, krevní oběh nebo látkovou výměnu. Tím předchází únavě a zlepšuje koncentraci. Ale jeho přemíra způspbuje vysoký krevní tlak, bolesti žaludku a zvyšuje riziko onemocnění srdce, v krajním případě může přivodit infarkt nebo problémy s ledvinami.
KOUZELNÉ ZRNKO
Pití kávy se rychle rozšířilo po celém světě, ne tak její pěstování. Poté, co se kávové plantáže přesunuly z Etiopie do dnešního Jemenu, vznikaly další velmi pomalu. Úřady pečlivě chránily vzácná zrnka, obchodovat se smělo pouze s upraženou kávou. Kdokoli toto nařízení porušil, byl tvrdě potrestán.
Do Indie byla zrnka kávy poprvé propašována během 17.století. Podle legendy přinesl indický poutník Baba Budan do země sedm zrn schovaných z záhybech svých šatů. Zrna zasadil před jeskyní v Mysore, místě, kde je dodnes jedno z center indického kávového průmyslu.
I Evropané se pokoušeli vypěstovat vlastní kávu. První, komu se to podařilo, byli Holanďané. Vypěstovali ji nejprve na Jávě a poté ve skleníku v Amsterdamu. Použili semena ze stromu, který starosta Amsterdamu posléze daroval francouzskému králi slunce, Ludvíku XIV.
PUTOVÁNÍ LODÍ
Francouzi se několikrát pokoušeli dopravit sazenici kávovníku ze své botanické sbírky do Západní Indie. Všechny pokusy však ztroskotaly kvůli mnohým nástrahám, které se objevily na dlouhé cestě. Úspěšný byl až francouzský námořní důstojník de Clieux, který v květnu 1723 vzal rostlinku s sebou na loď.
De Clieux vezl sazeničku ve skleněné nádobě a každý den ji vynesl na palubu, aby ji vystavil slunečním paprskům. během cesty několikrát riskoval život, aby vzácnou rostlinku uchránil před zničením. Jeden z námořníků, pravděpodobně holandský špion, se jí prý pokusil zničit. Později se v bitvě s tuniskými piráty sklenice se sazenicí roztříštila.
Mnohem hořší ale bylo, když se rostlina během hrozivé bouřky dostala do slané vody nebo když na palubě docházela pitná voda a de Clieux se musel s rostlinkou dělit o svůj příděl vody a poté jen bezmocně pozorovat, jak chřadne.
Nakonec však de Clieux úspěšně doplul na Martinik, kde rostlinu zasadil. Z ní vzešly dnešní tři miliardy keřů, které jsou předky všech kávovníků vypěstovaných později v Karibiku a Střední Americe.
KÁVA V NOVÉM SVĚTĚ
V Americe se poprvé káva pila v Novém Amsterdamu (dnešní New York) poté, co ji přivezli Holanďané. První americkou obchodnicí s kávou se stala Dorothy Jones z Bostonu, když v roce 1670 získala licenci na její prodej. Zanedlouho vznikla kavárna Green Dragon, známá také jako Freemasons Arms, a na 135 let se stala centrem společenského a politického života ve městě.
Na rozdíl od anglických kaváren se v těch amerických prodávalo kromě kávy, čaje a čokolády také pivo a víno. Kavárny byly hlučné a stejně jako v Anglii důležité pro politický a obchodní život. Prezident George Washington byl jmenován radou starších města New York v kupecké kavárně, která byla otevřena v roce 1737 na Wall Street. V Bostonu byla přečtena Deklarace nazávislosti z balkonu kavárny Bunch of Grapes.
KÁVA VERSUS ČAJ
V Americe poloviny 18.století byl stejně jako káva populární také čaj. Elegantní bostonské dámy chodívaly ny večírky s vlastní čajovou soupravou
Žádné komentáře:
Okomentovat